Netradiční severská četba aneb Stírací losy - Kerstin EKMAN

Nedávno jsem několik recenzních bojů u nakladatelství MOBA vynechala. Nejen proto, že můj čas na čtení byl výrazně omezen, ale velkou roli má v tom také špatný výběr knih. A tak se není čemu divit, že před dalším konkurzním ránem jsem velmi pečlivě prošla tentokrát lehce očesanou nabídku novinek nakladatelství. Vzhledem k množství zelených knížeček ze série Českých detektivek byla volba jasná. Na knihu recenze také již brzy, ale dnes jsme tady kvůli úplně jiné knize. Knize s názvem Stírací losy. Švédská ,,novinka“ od pro mě doposavad neznámé Kerstin Ekman. Než se posuneme dále, ráda bych své čtenáře upozornila před celkem nelichotivým hodnocením knihy ačkoliv jsem snažila na ni najít i její pozitivní stránky jako u každé mnou čtené knihy….

Jak by Vám bylo, kdyby se jednoho zimního večera před Vašim prahem objevila farářka, jenž by tvrdila, že je dcerou osoby, se kterou jste strávila velkou část života. Před Kristin Klementsenovou stála jednoho večera na svátek Všech svatých pohledná padesátiletá žena, farářka. Jmenovala se Ingefrid, ale chtěla, aby ji říkala Inga. Ptala se po Myrten Fjellströmové, nevlastní sestře Kristin, ženě která dle všeho měla být Ingininou matkou.

Kristin nevěřila vlastnímu očím. Ta žena nemůže být nic jiného než prachobyčejná lhářka. Myrten zemřela bezdětná a nyní se ji snaží cizí žena vnutit do rodiny. Kristin i Inga nyní stojí před dlouhou cestou poznání. Zatímco co ale Inga bude pátrat po vlastní krvi a jejích předcích, Kristin čeká mnohem horší a důležitější úkol. Zjistit pravdu o sestře mající před ní nejedno srdcervoucí tajemství..

 
Ani nevím kde začít. Tak se mi do toho nechce. Největší problém knihy je v autorčině strohém, suchém a nenápaditém stylu psaní. Přišlo mi, jako kdyby neměla žádnou fantazii na slova, přitom nápad neměla zas tak špatný. Autorka má tak osobitý rukopis, že bych ho snad poznala i mezi stovkami jinými. Vyznačuje se totiž příliš velkým množstvím krátkých vět za sebou. Je to jev, který občas používám při psaní recenzí také, ale dle mého názoru je velký rozdíl píšu-li dvě až tři věty za sebou, než skoro celá stránka po celých 445stranách. A to byl pro mě největší kámen úrazu znemožňující mi čtení.

Jak víte od osobitého stylu autora se odvíjí vše ostatní. Tudíž vystupující hlavní postavy pro mě nebyly dostatečně popsány, situace naopak byly vykresleny jen tak aby se neřeklo a dialogy působily příliš fádně. 
 

Samotný příběh na mě po tom všem působil celkem nezáživně až skoro tuctově. Množství kratších vět mělo za důsledek příběh dlouhý přes 400 stránek. Já měla problém už s prvními dvěma kapitolami a zbývající čtení mi tedy dělalo stejně dobře jako například vrtání zubů. Nezachránilo to ani střídání ich-formy s er-formou v závislosti na postavách. Zde to střídání působilo rušivě a zmatečně.

Možná jsem Vás měla na začátku mnohem více varovat a omluvit za příliš osobní přístup. Bohužel si nemohu pomoci. Kniha není vyloženě špatná, má poměrně zajímavý nápad. Farářka pátrající svojí matku, o které nikdo nevěděl, že někdy měla jakékoliv dítě. Naneštěstí jakmile Vám nesedne autorčin styl, může být kniha sebelepší, ale vy vnímáte pouze ty nedostatky.

Pakliže bych měla knihu někomu doporučit, mohou ve Stíracích losech najít zalíbení milovníci netradičního švédského románu. Znáte-li již autorčin styl a sedl Vám více než mně, naopak bych zase já ráda od Vás slyšela Váš názor na předešlé knihy případně na Stírací losy samé. Kerstin Ekman na mě vzhledem působí jako příjemná a skvělá pohádková babička, přesto z nás ale ,,kamarádi" nikdy nebudou...

Knihu si můžete zakoupit ZDE.

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk. Jsem ráda, že jsem knihu mohla číst, i když mi autorka Ekman nesedla :) 

Srovname.cz  

vám poradí, kde nakoupíte knihu 

Stírací losy

nejlevněji.

Originální název : Skraplotter (2003)
Spisovatel: Kerstin EKMAN
Nakladatelství : MOBA,2017
Počet stran :448
Vazba : román,
Žánr : vázaná
ISBN :978-80-243-7478-9

ANOTACE

Ingefrid vyráží do malé vsi jménem Černá Voda, která leží u temného jezera obklopena nekonečnými lesy. Musí zde vyřídit dědictví po matce Myrten, kterou nikdy nepoznala, neboť ji vychovávali pěstouni. Na čas přijímá místo zdejší farářky a pouští se do pátrání po matčině i své vlastní minulosti. Do ruky se jí díky Myrtenině ošetřovatelce Risten dostává pár starých dopisů i zažloutlých fotografií, a na světlo světa tak vyplouvají dávno zasuté události, tajemství, bolestivé ztráty…