pátek 14. dubna 2017

Můj dědeček by mě popravil - N.SELLMAIR / J.TEEGE


Dnes bych Vám ráda představila knižní kousek z literatury faktu z období, které nebude nikdy zapomenuto. Z období, o kterém se i dnes po tolika letech mluví. Z období, jenž přineslo tolik bezpráví, bolesti a smrti. Z období druhé světové války. Nakladatelství METAFORA vydalo v březnu několik knih a já si rychlou volbou vybrala to, co mě přesně zajímá. Můj dědeček by mě popravil je příběh mladé míšenky Jennifer Teegové dříve Götheové, vnučce Amona Götha. Nacistického řezníka, jenž popíral svoji vinu ž do úplného konce, své vlastní popravy. 

Příběh Jennifer Teegové není jen jejím životopisem a příběhem co se stalo PŘED a naopak co se stalo PO zjištění vlastního strašidelného původu. Je také knihou přinášející také historické fakta, která nelze opomenout. Možná si říkáte proč psát všem známé fakta? Ono to tak už není. Je tady nová a nová generace, která se namísto naší historií zabývá historii internetu a zpráv. Možná tedy proto.


Co možná nevíte je, že Amon Göth měl nemanželskou dceru, která v deseti měsících přišla o svého otce během popravy. Její matka se nikdy nedokázala vyrovnat s minulostí vlastního otce a když ona měla dítě, nedokázala se o něho postarat sama. Trpěla depresí. Proto Jennifer putovala do dětského domova, kde ji vlastní matka navštěvovala. I po dokončení nutné adopce, nikdy nepřetrhala s matkou kontakty, až do jejích dvaceti let.

Teď po dalších dvaceti letech sama Jennifer pátrá po své rodinné historii. Přečetla si knihu, která ji změnila život. Příběh ženy o neuvěřitelném poznání, které ji odhalilo, kým skutečně byl její otec. Nacistou. Vrahem. Lhářem. Ta žena byla její biologická matka. Monika. Jak je to možné? Je to odpověď na její deprese? Skutečnost, že má v sobě něco z vlastního dědečka?

Je těžké napsat názor na knihu, jenž popisuje historii něčeho, na co někteří lidé nechtějí vzpomínat. Musím být ale objektivní. Nechci tvrdit, že je kniha špatná, ale krkolomné věty, slovosled a neustále opakování toho samého udupává úroveň skvěle promyšlené knihy. Historie mě osobně zajímá, to je velké plus této knihy. Propojení hledání historie rodinné minulosti a historie skutečné je také skvělá volba. Bohužel jsem měla pocit, že druhé zmíněné je zde pouze pro to, aby kniha měla dostatek stránek. To mělo za efekt to, že se informace neustále opakovaly a já četla dokola to samé. Jinak řečeno v první osmině knihy se dozvíte určité informace a ty se v průběhu celé knihy střídají a opakují.

Upřímně mě více zajímaly ty historické části, než povídání Jennifer, které mi chvilkami mi přešlo přehrávané a až moc náhodné. Krkolomnost vět je dle mého výsledkem snahy o věty, které měly být blízké čtenářům. Normální člověk. Bohužel z toho vyšlo něco, co se chvilkami četlo opravdu špatně.

Přesto si myslím, že kniha stojí za přečtení. Není totiž pochyby, že každý si rád přečte historické fakta a příběh o tom, jak se cítí člověk, který se musí srovnávat s faktem, že jeho vlastní krev zabila tisíce Židů a některé pouze  pro svoji zábavu.

Knihu si můžete zakoupit ZDE.


Už jste novinku on METAFORY zaregistrovali? Jak se Vám líbila?
KATY

Originální název : My Grandfather would have shot me (2013)
Spisovatel: N.SELLMAIR / J.TEEGE
Nakladatelství : METAFORA,2017
Počet stran :208
Vazba : vázaná
Žánr : literatura faktu, příběhy
ISBN :978-80-7359-526-5


ANOTACE

„Jsem vnučka Amona Götha, muže, který postřílel stovky lidí – a protože jsem černá, podle něj podřadné rasy, nejspíš by zabil i mě…,“ říká Jennifer Teegeová. Její život se odhalením rodinného tajemství obrátil vzhůru nohama. V osmatřiceti objevila na fotografii v knize svou matku a dědečka. Tento objev nadobro roztříštil Jennifeřinu identitu i představu o sobě samé.


Do té doby znala Amona Götha jen ze slavného filmu Schindlerův seznam a měl pro ni tvář herce Ralpha Fiennese, stejně jako pro miliony lidí po celém světě. Brutální velitel koncentračního tábora Plaszow, Schindlerův kumpán v pitkách, ale současně jeho naprostý protiklad. Göth zabil tisíce nevinných lidí, s potěšením je vlastnoručně střílel nebo na ně štval psy. V roce 1946 za to skončil na šibenici. Jeho životní družkou byla Ruth Irene Kalderová, Jennifeřina babička, která se v táboře mimo jiné o jeho psy starala. Roku 1983 spáchala sebevraždu. Jennifeřina matka byla Němka, otec Nigerijec, ale matka ji brzy po narození odložila do ústavu, kde Jennifer zůstala do sedmi let. Od té doby vyrůstala u adoptivních rodičů.

Poté, co je Jennifer konfrontována s temnou rodinnou minulostí, nevidí jinou cestu než zpátky do minulosti. Pustí se do pátrání a nakonec se setká i se svou matkou. V doprovodu novinářky Nikoly Sellmairové rozkrývá rodinnou historii, navštěvují místa, kde se vše odehrálo. Vydají se do Polska i Izraele. Jennifer si brzy uvědomí, že každý krok vede od původního zděšení a znechucení směrem ke znovuzískání svobody

19 komentářů:

  1. I přes tvé výhrady mě kniha neskutečně láká. Přesně díky té historii, jak píšeš. Tak snad se k ní taky brzy dostanu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já když pominu to strohé vyjadřování, zase jsem se dozvěděla něco nového a to je super!

      Vymazat
  2. Taky mě kniha láká, třeba si ke mně najde cestu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba jo, třeba ne. Jsou i lepší knihy o tématice :)

      Vymazat
  3. Na knížku jsem narazila až teď u tebe, a moc se mi líbí :) Možná se do ní časem taky pustím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já na ná narazila díky Metafoře a jsem ráda, že ji mám a že jsem ji četla, jak jž jsem psala, dozvěděla jsem nové informace a to se cení. :)

      Vymazat
  4. Skvělá recenze :) Knihu neznám, vypadá celkem zajímavě už tím názvem, ale nejsem si jistá, jestli se do ní pustit :) Zrovna knihy o nacistech a celkově z tohoto období mi ne vždy sednou :) Ale uvidíme :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, ne všechny knihy sedou každému, také jsem četla knihu ,jenž byla opravdu strašná a to mě celkem tématika a problemaika druhé větové války zajímá. Název je opravdu dechberoucí, že? :)

      Vymazat
  5. Knihu si určitě píšu na seznam, zaujala mě, akorát na takovou četbu musím mít náladu. Jinak pěkná recenze :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem ji četla poměrně dlouho, jak píšeš musí mít člověk náladu. Jakmile jsem byla unavená, nešlo to :/

      Vymazat
  6. Já už o knize slyšela a dost mě láká. Ale asi ji šoupnu někam níž na můj seznam :-)

    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele neříkám že nestojí za přečtení, ale možná kdyby si ji vzal do parády někdo jiný. Trochu smysluplnost občas chyběla, strašná škoda..

      Vymazat
  7. Tuto knihu jsem už zaregistrovala, ale je škoda, že to nedopadlo podle tvých představ. I tak mě tematika velice láká :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, konečně máme stejné téma ke čtení :) No znám opravdu lepší a krkolomnost mi občas nešla na rozum :)

      Vymazat
  8. Škoda, že ťa kniha nenadchla tak, ako si asi očakávala. No úplne ťa chápem. Ak je niečo krkolomne napísané, tak to uberá na čitateľskom zážitku, pretože je naozaj ťažké sa do diela začítať. A s touto knihou by som mala asi problém aj ja a k tomu táto kniha nie je v slovenčine takže by som mala asi ťažkosti čítať práve v češtine :D Koľkokrát nerozumiem krkolomne napísaným vetám v našom jazyku, nie to ešte v cudzom, aj keď veľmi príbuznom :D No nič to, ale i tak by som jej, ak by som ju našla trebárs nejakým zázrakom u nás v knižnici (čo nie je zas až tak nemožné, lebo tá naša knižnica ponúka obrovský výber), tak rada po nej siahnem a nejako sa už cez ňu prelúskam :D Takéto knihy rada vyhľadávam takže ďakujem za tip. Maj sa krásne ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se snažila číst dokonce ve vašem jazyce, ale pouze Žirafia mama a iné pohadky nebo tak nějak se to jmenovalo. Četla jsem ji pro svoji seminární práci. Dokážu knihu přečíst, ale občas mám problém v slovosledu, ale to někdy i u nás, takže úplně rozumím :D

      Vymazat
  9. Knihy s touto tématikou sú pre mňa nočnou morou a ak sa mi aj nejaká dostala do rúk (nebolo ich veľa ale bolo už som o nich písala) nespala som asi týždeň. Príliš som citlivá duša. I keď počas strednej školy a výšky som tieto knihy hltala. Asi ako starnem beriem to inak. O tejto knihe som počula v kniznych skupinách a samé chvály ale ako sa poznám, asi by som nedošla do konca. Ale ako čítam kniha je možno umelo
    predĺžená čo určite berie z knihy zážitok. Škoda, lebo sľubuje zážitok. S týmto námetom sa teeaz roztrhlo vrece sú dobré čítané ľudia chcú a musia poznať historiu no ja som prilis citlivka.

    OdpovědětVymazat
  10. Zrovna mám rozečtenou Medovou smrt, která má svůj příběh sice jinačí, ale dost jí v této recenzi vidím. :) Jako velké plus musím říct, že je napsaná moc dobře, poučuje o historii, ale neopakuje se, pořád se dozvídám něco nového. Jestli ti tedy takovéto knihy sedí, mohu zatím (jsem v polovině) doporučit. :)
    A protože já mám tyto knihy taky mezi oblíbenými, tak jsem ráda za tvou recenzi, přiznám se, že jsem o Můj dědeček by mě popravil vůbec neslyšela, ale píšu si na seznam a třeba se k ní i dostanu. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem byla s knihou spokojená, líbila se mi. Teda až na tu část s izraelskými potomky, ta mi přišla poměrně nezáživná :-)

    OdpovědětVymazat