Co právě čtu #8

Moje nová spolupráce s portálem Ereading.cz je více než uspokojující a strašně mě baví. Nejen že mám možnost výběru knih, které mi sedí, ale především proto, že můžu číst tolik, kolik přečtu. A navíc, přístup Zuzany Strachotové je více než ochotný. Mám poslední dobou štěstí na lidi kolem sebe. Tentokrát jsem šáhla po knize, která snad ještě nemá žádnou recenzi na blogu, nebo jsem si ji nevšimla, pokud ano omlouvám se za mylnou informaci. Novinky, které nebyly ještě zrecenzovány mě lákají, jsem pak první, kdo o nich dává ten impulz o četbě. To je úžasný pocit. Moje právě čtená kniha se jmenuje Vražedná diagnóza od autorky Ingrid Hedström.

Ingrid Hedström si pro nás připravila první díl z nové detektivní série z hlavní hrdinkou Astrid Sammilsovou. Astrid se coby diplomatka dostává k případu zmizení malého chlapce Mikaela před třiceti lety. Její motivy k nalezení pravdy jsou prosté. Dle svého nálezu se snaží přijít na motiv zmizení malého Mikaela. Prozatím všechny důkazy nasvědčují, že za vším stojí její vlastní podivínský strýc Lars. Je jen na ní dokázat, jaká je vlastně pravda.

Vražedná diagnóza si mě získala už svým popisem, který mi prozradil, že jde opět o další případ ztraceného dítěte. Nechci aby to znělo, že jsem podivín či dokonce blázen, ale přesně tento žánr mě celkem zajímá. Snažím se pochopit každý motiv, který vede k únosu malého a bezbranného dítěte.

Autorka Ingrid Hedstrom pochází ze Švédska, kde vystudovala psychologii. Své zkušenosti a znalosti předává v jednom z největších švédských deníků, kde se soustředí především na evropské vztahy. Celých pět let Ingrid pobývala v Bruselu, kde se inspirovala prostředím a poté vytvořila fiktivní městečko Villette, ve kterém se odehrávají detektivní příběhy první série švédské autorky. 

Když Vám prozradím název první série, určitě hned poznáte, kdo byl jejím největším detektivním vzorem a můžu říci i mentorem v psaní knih. Hlavní hrdinka Martine Poirotová byla inspirována klasickou anglickou literaturou a především autorkou Agathou Christie. A tady máme další důvod, proč jsem po samotné autorce musela šáhnout. Agatha Christie je pro autorka s velkým A. Deset malých černoušků byla první detektivní kniha, kterou jsem držela v ruce a patří k největším srdcovkám.

Sama jsem zvědavá, jaká kniha bude a vzhledem k mému častému cestování, což je asi devět hodin ve vlaku, si myslím, že bude velice rychle přečtená. Teď se ještě pojďme podívat na obálky, což je vždycky ta nejoblíbenější část. A hlavně obě obálky jsou v tomto případě úžasné. Každá je jiná a přitom stejná. Možná o trochu více se mi líbí česká verze, kde je více studených barev, což já osobně mám raději. Co musím pochválit je absence červeného nápisu, přestože se to přímo nabízí názvem knihy. Děkuji, že konečně někdo rozumný pochopil, že to stačí podtrhnout obálkou!
 

Četli jste už něco od švédské autorky? Nebo je to pro Vás novinka stejně jako pro mě?

Těším se na Vše názory
KATY