Paula Hawkins podruhé aneb Do vody

Recenzi na další dílo Pauly Hawkins jsem měla napsanou asi před dvěma týdny. Bohužel se mi ji při publikování podařilo kompletně vymazat a nahradit ji další napsanou recenzí. Kdybyste se mě chtěli zeptat jak, nemám absolutně žádnou páru. Zjistila jsem to večer před odjezdem na dovolenou a následně neměla chuť článek dělat znovu. No ale namísto dovolené jsem chytla parádní angínu a teprve dnes se cítím na to, abych se do něho pustila od začátku. Snad jsem nevynechala nic podstatného a jsem celkem zvědavá, jak přijmete můj názor na novinku Do vody. Na rozdíl od prvního knižního průlomu se mi Dívka ve vlaku líbila mnohem více než tato novinka.

Když ses mě snažila kontaktovat už asi podvacáté, doufala jsem, že to už bude opravdu naposled. Chtěla ses bavit o minulosti, která ve mně i po tolika letech vyvolává bolestné vzpomínky a vrásky v unaveném obličeji. Ale jak je vidět, t v ní pořád vidíš jen to hezké. Nepamatuješ si dny, kdy jsi mě doslova mučila jako svoji mladší sestru. Dny, které jsem nechtěla ani vylézt z pokoje a ty jsi mi dávala dostatečně najevo, že o to ani nestojíš. Nic z toho už v tvých vzpomínkách nezbylo.

A teď tu stojím před mladou verzí tebe samotné a přemýšlím nad tím, proč tvůj telefonát byl opravdu poslední. Co jsi udělala tak strašného, že jsi nakonec musela umřít. Dohnaly tě vzpomínky z minulosti nebo ses při psaní další knihy dostala do takové deprese, kdy sis myslela, že tvoje smrt knihu dostane na žebříček bestsellerů? Je tu ale ještě jedna možnost, tak děsivá, že na ni nechci ani pomyslet. Obávám se, že jsi někomu při svém pátrání stoupla na kuří oko a tvoje smrt pro něho byla to nejlepší. Nel. Sestřičko. Co jsi mi to chtěla říci?

Než se pustíme do kritiky a chvály příběhů, pozastavila bych se nad velice povedenou a propracovanou obálkou.  Nejen že tematicky ladí k hlavnímu problému celé knihy, ale také přímo láka čtenáře do svého vodního objetí, ve kterém se mohou doslova ztratit. Nádhera. Je mi trochu líto, že jsme obálku ,,obšlehli“ od anglických grafiků, ale lepší tato kráska než patvar, který se občas v našich českých vodách povede. Za co bych ale vraždila, je obálku hyzdící nálepka bestselleru roku. Zajímalo by mě, kdy nakladatelství pochopí, že o to opravdu většina z nás nestojí.

Paula Hawkins vytvořila dílo, jenž mě i po několika dnech odstupu lehce zvedá krevní tlak a zanechává ve mně zmatené pocity. Ale půjdeme pěkně od začátku. Ich-forma střídá er-formu jak na běžícím páse. Není tedy divu, že jsem se z počátku cítila poněkud dezorientovaně a popuzeně. Co se mi ale postupem času podařilo vypozorovat, je celkem patrné rozdělení hlavních a vedlejších postav právě na základě toho, jaká forma je v jejich dialozích použita.

K těm nejhlavnějším postavám patří pubertální, příliš podobná své matce, dcera Lena, jenž svým odmítavým chováním znepříjemňuje život celému svému okolí a Jules. Sestra zemřelé Nel Abbottové. Zatímco Lena mluví o tom, co se vše stalo a ještě stane Jules po celou dobu knihy promlouvá ke své mrtvé sestře, což na první pohled působí poněkud zvláštně a je možné, že pro mnohé bude vždy první věta působit jako pěst na oko.

Čtenáři sledující vývoj nepříjemné situace Leny a Jules se díky flashbakům dostávají i do těch nejtajemnějších zákoutí minulosti, přinášející doposavad jen a jen bolest. Ty nás zavedou především do situací pochopených dvěma různými lidmi naprosto chybně. To vše nám dodává podrobný popis jednotlivých postav a situací až do morků kostí. K flashbackům se přidávají také úryvky z připravované knihy o Tůni Tonoucích, založené především na domyšlených faktech v kontrastu se skutečnou realitou před mnoha a mnoha lety. Komplikované? Ani nevíte jak. Ale jak se do toho jednou dostanete, už vás nemůže nic rozhodit, to mi můžete věřit.

Nebudu Vám lhát, jako mnoha lidem v knize Dívka ve vlaku hlavní hrdinka Rachel nepřirostla k srci, ba víc, většina čtenářů ji nemohla přijít na jméno tak v této novince mi naopak nepřirostla k srdci Nel a Lena. Vlastně jediný normální člověk mi přišla Jules, životem a obzvlášť svou sestrou omlácená žena bez závazků. Je to sice jen obyčejná ,,sociální pracovnice“ ale na rozdíl od Nel je to člověk, který na sebe může být pyšný.

Nemůžu říci, že by byla kniha vyloženě špatná nebo že by se mi nelíbila. Nicméně mám pocit, že první bestseller mi sedl mnohem více. Na mě byl zde poměrně náročný start v podobě střídajících se kapitol(lidí) a situací. Velkou roli v tom také hrála poměrně velká nesympatie k dvěma hlavním hrdinkám a nesouhlas s jejich dosavadním způsobem života. Na druhou stranu si myslím, že je to kniha právě pro ty odpůrce prvotiny Pauly Hawkins – Dívka ve vlaku. Jsem sama zvědavá, jaký názor mají čtenáři, kteří četli obě knihy, zvlášť ty, jenž opravdu Dívku ve vlaku a především Rachel brali mezi své….

Předem Vám děkuji za každý komentář a jsem opravdu, ale opravdu zvědavá na Vaše poznatky :) 

Srovname.cz  

vám poradí, kde nakoupíte knihu 

Do vody

nejlevněji.

Originální název : Into the Water (2017)
Spisovatel: Paula HAWKINS
Nakladatelství : IKAR,2017
Počet stran :416
Vazba : román,thriller
Žánr : vázaná s přebalem 
ISBN :978-80-249-3375-7

ANOTACE

Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou…

Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství…

Druhý román Pauly Hawkinsové, jejíž předloňský debut Dívka ve vlaku se stal fenoménem, když pobořil všechny možné rekordy v rychlosti prodeje (doposud se ho po celém světě prodalo přes 18 milionů výtisků), 79 týdnů se držel na prestižním žebříčků bestsellerů New York Times a na jeho motivy byl natočen film. Není pochyb – tohle je knižní událost roku!