Můj dědeček by mě popravil - N.SELLMAIR / J.TEEGE

Dnes bych Vám ráda představila knižní kousek z literatury faktu z období, které nebude nikdy zapomenuto. Z období, o kterém se i dnes po tolika letech mluví. Z období, jenž přineslo tolik bezpráví, bolesti a smrti. Z období druhé světové války. Nakladatelství METAFORA vydalo v březnu několik knih a já si rychlou volbou vybrala to, co mě přesně zajímá. Můj dědeček by mě popravil je příběh mladé míšenky Jennifer Teegové dříve Götheové, vnučce Amona Götha. Nacistického řezníka, jenž popíral svoji vinu ž do úplného konce, své vlastní popravy. 

Příběh Jennifer Teegové není jen jejím životopisem a příběhem co se stalo PŘED a naopak co se stalo PO zjištění vlastního strašidelného původu. Je také knihou přinášející také historické fakta, která nelze opomenout. Možná si říkáte proč psát všem známé fakta? Ono to tak už není. Je tady nová a nová generace, která se namísto naší historií zabývá historii internetu a zpráv. Možná tedy proto.

Co možná nevíte je, že Amon Göth měl nemanželskou dceru, která v deseti měsících přišla o svého otce během popravy. Její matka se nikdy nedokázala vyrovnat s minulostí vlastního otce a když ona měla dítě, nedokázala se o něho postarat sama. Trpěla depresí. Proto Jennifer putovala do dětského domova, kde ji vlastní matka navštěvovala. I po dokončení nutné adopce, nikdy nepřetrhala s matkou kontakty, až do jejích dvaceti let.

Teď po dalších dvaceti letech sama Jennifer pátrá po své rodinné historii. Přečetla si knihu, která ji změnila život. Příběh ženy o neuvěřitelném poznání, které ji odhalilo, kým skutečně byl její otec. Nacistou. Vrahem. Lhářem. Ta žena byla její biologická matka. Monika. Jak je to možné? Je to odpověď na její deprese? Skutečnost, že má v sobě něco z vlastního dědečka?

Je těžké napsat názor na knihu, jenž popisuje historii něčeho, na co někteří lidé nechtějí vzpomínat. Musím být ale objektivní. Nechci tvrdit, že je kniha špatná, ale krkolomné věty, slovosled a neustále opakování toho samého udupává úroveň skvěle promyšlené knihy. Historie mě osobně zajímá, to je velké plus této knihy. Propojení hledání historie rodinné minulosti a historie skutečné je také skvělá volba. Bohužel jsem měla pocit, že druhé zmíněné je zde pouze pro to, aby kniha měla dostatek stránek. To mělo za efekt to, že se informace neustále opakovaly a já četla dokola to samé. Jinak řečeno v první osmině knihy se dozvíte určité informace a ty se v průběhu celé knihy střídají a opakují.

Upřímně mě více zajímaly ty historické části, než povídání Jennifer, které mi chvilkami mi přešlo přehrávané a až moc náhodné. Krkolomnost vět je dle mého výsledkem snahy o věty, které měly být blízké čtenářům. Normální člověk. Bohužel z toho vyšlo něco, co se chvilkami četlo opravdu špatně.

Přesto si myslím, že kniha stojí za přečtení. Není totiž pochyby, že každý si rád přečte historické fakta a příběh o tom, jak se cítí člověk, který se musí srovnávat s faktem, že jeho vlastní krev zabila tisíce Židů a některé pouze  pro svoji zábavu.

Knihu si můžete zakoupit ZDE.

Už jste novinku on METAFORY zaregistrovali? Jak se Vám líbila?
KATY

Originální název : My Grandfather would have shot me (2013)
Spisovatel: N.SELLMAIR / J.TEEGE
Nakladatelství : METAFORA,2017
Počet stran :208
Vazba : vázaná
Žánr : literatura faktu, příběhy
ISBN :978-80-7359-526-5

ANOTACE

„Jsem vnučka Amona Götha, muže, který postřílel stovky lidí – a protože jsem černá, podle něj podřadné rasy, nejspíš by zabil i mě…,“ říká Jennifer Teegeová. Její život se odhalením rodinného tajemství obrátil vzhůru nohama. V osmatřiceti objevila na fotografii v knize svou matku a dědečka. Tento objev nadobro roztříštil Jennifeřinu identitu i představu o sobě samé.

Do té doby znala Amona Götha jen ze slavného filmu Schindlerův seznam a měl pro ni tvář herce Ralpha Fiennese, stejně jako pro miliony lidí po celém světě. Brutální velitel koncentračního tábora Plaszow, Schindlerův kumpán v pitkách, ale současně jeho naprostý protiklad. Göth zabil tisíce nevinných lidí, s potěšením je vlastnoručně střílel nebo na ně štval psy. V roce 1946 za to skončil na šibenici. Jeho životní družkou byla Ruth Irene Kalderová, Jennifeřina babička, která se v táboře mimo jiné o jeho psy starala. Roku 1983 spáchala sebevraždu. Jennifeřina matka byla Němka, otec Nigerijec, ale matka ji brzy po narození odložila do ústavu, kde Jennifer zůstala do sedmi let. Od té doby vyrůstala u adoptivních rodičů.

Poté, co je Jennifer konfrontována s temnou rodinnou minulostí, nevidí jinou cestu než zpátky do minulosti. Pustí se do pátrání a nakonec se setká i se svou matkou. V doprovodu novinářky Nikoly Sellmairové rozkrývá rodinnou historii, navštěvují místa, kde se vše odehrálo. Vydají se do Polska i Izraele. Jennifer si brzy uvědomí, že každý krok vede od původního zděšení a znechucení směrem ke znovuzískání svobody