Karambol - Håkan NESSER

Není to tak dávno, co jsem četla knihu od Håkana Nessera Münsterův případ, doufám, že mám všechny kolečka, tečky a dvojtečky nad jmény správně, jenž jsem měla od nakladatelství MOBA k recenzi. Ještě před čtením dalšího dílu, v pořadí již sedmého, jsem si schválně přečetla recenzi ke knize Nessera, abych si lépe připomněla, co se mi na něm líbilo a nelíbilo. Chtěla jsem přeci jen sledovat jeho pousun. Na databázi již naleznete komentáře k novince Karambol, novince ve smyslu, že u nás kniha vyšla letos, ale ve skutečnosti je to kniha z roku 1999, a celkem nadšené. Již jsem se naučila komentáře z databáze knih nebrat moc vážně. Pokud totiž někdo napíše, že kniha má své mouchy a přesto ji udělí plný počet hvězdiček, jak se asi pak cítí knihy, jenž jsou mnohem lepší?

 

Už bych měl jet domů, cítím, jak mnou alkohol proudí a mé rozostřené vidění mi napovídá, že jsem lehce překonal svůj limit. Měl bych si zavolat taxík, protože přeci jen řídit v tomto stavu není příliš rozumné. Ale to bych se zase musel zítra pro auto vrátit a to se mi opravdu nechce. Když pojedu opatrně, tak ani mokrá vozovka nenaruší moji bezpečnou jízdu. Měl jsem jasný plán. Bylo divu, že se mi mého plánu dařilo poměrně dlouho držet. Pomalá až téměř hlemýždí jízda mi nebyla přímo pochuti, ale alespoň jsem věděl, že se nemůže nic stát. Jak jsem se ale mýlil. Ani nevím, který smysl mě upozornil dříve. Zrak, sluch, nebo prostě můj vnitřní pocit. Ale věděl jsem, že je zle.

Kapky mi stékaly po obličeji a já se snažil zaostřit. V příkopě něco bylo. Jakási nehybná směs látek. Když jsem přišel blíž, viděl jsem ho. Díval se na neviditelné hvězdy s překvapeným výrazem a jeho půlka tváře vypadala, jako kdyby byla připravena na hodinu anatomie lidského těla. Byl jsem v šoku. Žaludek se mi neustále zvedal a já se přemlouval, abych zůstal v klidu. Jakmile jsem vzal tělo mrtvého do náruče, všimnul jsem si, že mu může být teprve patnáct, maximálně šestnáct let. Co jsem to udělal.  Mladíkova krev mi stéká po nohách a já jako ve snu odcházel. 

Druhý den ráno jsem měl strašlivý sen. Pár minut po probuzení mi došlo, že žádný sen to nebyl a zaschlá krev na mém oblečení toho byla důkazem. Nikdo mě neviděl. Uklidňoval jsem se. Byl jsem si téměř jistý. Věděl jsem, že mi mé počínání bylo odpuštěno a prominuto. Jaké bláhové myšlenky. Ve schránce jsem našel ručně psaný dopis. Někdo mě viděl a chtěl nemalé výkupné jako jakousi odměnu za jeho mlčenlivost. Tajemný vyděrač mi nedává spát...

Håkan Nesser napsal příběh o řetězové reakci brutálních zločinů, které se na sebe kupí a kupí. Nevinní lidé umírají pro jednu lidskou chybu a nezralost. Nikoho na policejní stanici ani nenapadne, že série vražd v jejich okolí spolu úzce souvisí a za vším vězí jeden jediný muž.

Ať to bude vypadat drsně, pochopila jsem jednu věc. Během čtení detektivek musíte pochopit vraha, abyste ho pak mohli soudit. V tu osudnou chvíli je totiž jeho reakce to jediné, co z jeho pohledu vypadá jako jediné schůdné řešení. Pakliže čtenář vrahovo počínání nepochopí, uniká mu podstatu všeho. Náš hlavní pachatel není žádný nevinný muž, o tom není žádný pochyb, ale musím se přiznat, že chvilkami jsem pociťovala lítost nad jeho životní situací. Udělal jednu chybu. Jednu strašlivou chybu, jenž se rozhodl někdo další využít ke svému prospěchu a tím způsobil smrt nejméně dalších tří lidí. To je pro mě v tomto příběhu mnohem více nepochopitelné a strašné.

 

Co se mi opravdu na knize líbilo je postupné navalování jednoho zločinu na další a další. Pravá řetězová reakce. Pak z velkého nadšení ale přišlo také nechvalné vystřízlivění. Vzhledem k tomu, že vše souviselo se vším,  očekávala jsem velkolepé finále. Bohužel se na mě z knihy vyhrnulo jedno velké BUM a bylo po všem. Z toho všeho jsem nakonec měla pocit, jakoby Nesser ztratil svoji múzu a nevěděl si rady, co s nastalou situací provést. Což je upřímně velká škoda. 

Kapitoly se mi nezdály příliš krátké ani dlouhé, nicméně pro čtení ve vlaku lehce nepřehledné. Co také neoceňuji je očíslovávání kapitol pouze čísly 1, 2 atd... Mnohem lépe se jeví pojmenovávání kapitol na základě děje a nebo nerozdělovat knihy na kapitoly vůbec. To je ale pouze můj názor.

Jednotlivé věty nejsou vůbec těžké ke čtení a zpracování informací nepřináší příliš velkou náročnost. A možná právě z tohoto důvodu jsou knihy ze série Van Veeternen průměrným čtením, které ale své čtenáře nikdy nezklamou. Nicméně sama bych je asi v knihovně či na pultech nevyhledávala, ale po přečtení knih od Robothama, Nesba nebo Keplera se není čemu divit. 

Kdo četl můj článek Co právě čtu již ví, že originální kniha vyšla již v roce 1999.  Naproti tomu u nás je vyšla v tomto roce což je krásný časový odstup 18let. Pokud se do knihy začtete již s touto znalostí, všimnete si i těch maličkých detailů odlišujících tehdejší dobu od současnosti.

KARAMBOL doporučuji nenáročným čtenářům a milovníkům detektivních příběhů. Není to žádné nadčasové dílo, ale i tak kniha zaujme čtenáře, jenž  nemají s detektivní tvorbou příliš velké zkušenosti.

  Knihu si můžete zakoupit ZDE.

Patříte mezi příznivce inspektora Van Veeternena nebo naopak jeho dění příliš nesledujete?
                     KATY

Srovname.cz  

vám poradí, kde nakoupíte knihu 

KARAMBOL

nejlevněji

SÉRIE VAN VEETERENA

 

RECENZE

Originální název : Carambole (1999)
Spisovatel: Håkan NESSER
Nakladatelství : MOBA, 2017
Počet stran :256
Vazba : vázaná
Žánr : detektivka
ISBN :978-80-243-7455-0

ANOTACE

Probudil se a nejprve cítil nezměrnou úlevu. Ta trvala tři vteřiny, pak pochopil, že to nebyl zlý sen. Že to byla skutečnost. Ten hustý liják, náhlé trhnutí volantem, kluzká krajnice, to vše byla skutečnost. Tíha chlapcova těla v jeho náručí i krev, která mu kapala z kapuce. Opilý řidič usmrtí malého chlapce.