Vražedná diagnóza - Ingrid HEDSTRÖM

Není tomu tak dlouho, co jsem vám opět ve své pravidelné rubrice Co právě čtu představila novinku z pera švédské autorky Ingrid Hedström. Tato ve švédsku již poměrně známá spisovatelka, inspirovaná britskou Agathou Christie, tentokrát svůj detektivní počin zařadila do lékařského prostředí, přesněji řečeno do období lékařských pokusů na duševně chorých lidech v odlehlých ústavech. Vražednou diagnózu jsem si vybrala na vlastní počin z velkého množství nabízených knih z portálu ereading.cz. Já věřím, že mnohé z Vás kniha již zaujala a proto se spolu přesuňme do jejího bližšího zkoumání.

• DĚJ

Astrid Sammilsová se rozhodla zotavovat své duševní zdraví v odlehlé vesničce v úplně jiném prostředí, než je poslední roky zvyklá žít. Po nervovém zhroucení a nerozvážných činech se coby diplomatka musela odebrat na nucenou nemocenskou a tím být v co nejmenším kontaktu s politikou a s ministryní především. Pro svoji nemocenskou si Astrid vybrala právě zděděný dům po podivínském, ale vždy hodném strýčkovi Larsovi. Bylo zvláštní pobývat v domě, ke kterému se ji vázalo tolik vzpomínek a zároveň se cítit jako v cizím domě. Bylo ještě příliš brzy než aby cokoliv v domě měnila. Stále ještě cítila strýčkovu voňavku a stále jako by vyhlížela jeho návrat. Při pátrání po možné lékárničce narazila v truhle na dětskou čepici se sobem. Astrid byla v šoku. Nejen že tu čepici již viděla. Dokonce i věděla, komu patřila. Před třiceti lety ztracenému teprve třináctiletému Mikaelovi. Byl její podivínský strýc větší podivín, než si ve vesnici mysleli?

Gabriela Dumitrová právě pracovala na svém prvním výzkumu pro světoznámou lékařskou korporaci. Momentálně byl jejich hlavní cíl zkoumat účinky nového teprve testovaného léku proti kouření. Výzkum probíhal dle jejich plánů, ale Gabriele se přestaly pozdávat zvyšující ,,úbytky“ pacientů. Bez zjevných příčin se čím dál tím více pacientů rozhodlo ukončit svoji účast na klinických testech a Gabriela si s nimi již nemohla spojit. Nevěděla co, ale něco ji na tom nesedělo. Její obavy ještě zesílily, jakmile byla přivolána k případu vyvraždění rodiny. Manželé a dvě děti. Dle policie manžel dostal nezvladatelný vztek a nožem zavraždil nejprve svoji rodinu a pak i sebe. Hlavní podezřelý nebyl nikdo jiný, než již bývalý Gabrielin pacient. Její úzkost dosáhla těch nejvyšších výšin a začala pátrat na vlastní pěst. Náhlé vraždící ataky měly určitě co dočinění s jejich podávaným lékem. Nikdo ji ale neposlouchal a své obavy musela dokázat ještě dříve, než lék bude schválen.

Napohled dvě naprosto odlišné dámy z jiného světa se čím dál tím více dostávají k těm nejtajnějším informacím o testování léků na lidech v minulém století. Astrid zjišťuje, že její vlastní strýc nějaký čas pobýval v ústavu, kde se dle doposud zjištěných informací prováděl pokusy na nemocných dětech. Je možné, aby pokusy na bezbranných dětech měly to dočinění i po tolika letech se smrtí jejího strýce a pocitem, že ji někdo sleduje? A jak jsou na sobě tyto dvě navzájem neznámé dámy propojené?

• HODNOCENÍ

Mám již za sebou své první setkání s významnou švédskou autorkou Ingrid Hedström a já věřím, že nebylo určitě ani poslední. Ráda bych se porozhlédla také po její první sérii opět s ženou v hlavní roli. Co mi bylo velice sympatické, byla skutečnost, že povolání hlavní hrdinky se více než lišilo od povolání detektivky. Tací lidé se totiž vždycky dostanou i do takových míst, o kterých se hlavním vyšetřovatelům jen zdá. Především díky konexím, jako má právě naše diplomatka Astrid.

Je vám tedy asi jasné, že Astrid coby detektivka v hlavní roli mi byla celkem sympatická a oceňovala jsem její povahu. Naproti tomu Gabriela, lékařka z výzkumu, mi k srdci moc nepřirostla a její příběhy jsem zas tak moc neprožívala. Celkově mi přišla v příběhu nemastná neslaná. To už mi mnohem více byla sympatická Carin, která měla ke slušnému chování hodně daleko, ale jako pomocnice v pátrání byla neuvěřitelná.

Jednotlivé kapitoly se střídaly ze života dvou hlavních hrdinek a postupně nám bylo více jasné, co tyto dvě ženy spojuje a bylo jen na autorce, jestli dovolí, aby se dvě sebevědomé ženy potkaly. Když bych se více zaměřila na podstatu příběhu, tudíž testování právě vyrobených léků na dětech, nemůžu si opomenout porovnání s nedávno čteným Sirotkem č.8. Každý příběh se v mnohých věcech liší a přesto je svými částmi podobný. Tady ale v porovnání jasně a zřetelně vede Sirotek. Autorka Alkemade se zde více poprala s detailním popisováním prostředí a to ve mně zanechalo opravdu hluboký bolestivý šrám. Zde jsem necítila vlastně vůbec nic. Možná kdyby se autorka více zaměřila právě na popis minulosti, než občas zbytečně prodlužovaných částí, udělala by dobře.

Přestože byly jednotlivé věty celkem jednoduché a lehce srozumitelné, chvilkami jsem měla pocit, že věty jsou až příliš škrobené a postrádají českou zvukomalbu. Prostě takový ten pocit, jako když se dáte jednoduchou větu přeložit do googlu translatoru a vyjde vám naprostý nesmysl. Tak tady to dopadlo občas stejně. Naštěstí se tato skutečnost neopakovala příliš často. Což mi připomnělo slovo, které se v knize často opakovalo a to byla takzvaná UDÁLOST. Toto slovo přesně v tomto provedení (CAPS LOCK) se objevovalo i ke konci knihy, kdy to již nebylo potřeba. UDÁLOST značila určitou hloupost, kterou hlavní hrdinka Astrid v minulosti provedla. Ze začátku jsem pochopila, že nechtějí odhalit hned podstatu tohoto slova, ale když už byla tato UDÁLOST vysvětlena, přesto slovo používala autorka dál. No na můj vkus otravné :D

Co jsem v knize ale neocenila byly anglické věty, které nebyly přeložené, jakožto fráze. Nicméně dle mého názoru, pokud je kniha přeložená z anglického jazyka tak se překládají i fráze, které jsou do knihy vloženy. Rozuměla bych, pokud by se jednalo o méně používáne fráze, ale ty, které jsou přímo v knize přímo volají po překladu, přestože každý ví co znamenají. Opět je to pouze můj názor, ale když už se překládá, tak všechno.

Na závěr bych ještě zmínila dva menší nedostatky při převodu Vražedné diagnózy do podoby elektronické. Pro mě to byla první elektronická kniha, která nebyla zarovnaná do bloku a nečetlo se to zrovna pohodlně. Občas jsem až ztrácela, kde jedna věta končí a kde druhá začíná. Pro mě to bylo až do očí bijící od úplného začátku. Ale po krátkém čase si na to člověk i zvykne. Na co jsem si ale nezvykla, bylo rozdělování slov. S tím jsem se také ještě nesetkala. V knize jako takové jsou slova na konci řádku vždy rozděleny po slabikách pomocí pomlčky, pokud se nevejdou na jeden řádek.To víme všichni. No ale v elektronické podobě tyto slova zůstala rozdělena pomlčkou třeba uprostřed věty a textu. Občas někdy až třikrát na jedné stránce a když jsem je tak počítala, okolo stovky minimálně se jich v celé knize našlo. A když se nad tím zamyslím, obě tyto skutečnosti na sobě úzce závisí.

Vražednou diagnózu bych doporučila milovníkům detektivních příběhů, které se zajímají o příběhy spjaté s minulostí, především o testování léků na bezbranných dětech. Kniha od švédské autorky si zaslouží vaši pozornost a já věřím, že ji ohodnotíte tak, jak si opravdu zaslouží. Já oceňuji námět příběhu, ale klidně bych nepohrdla více propracovanou minulostí. Tak či tak jsem si knihu opravdu užila a já se těším na další knihu od této švédské autorky

Náhled knihy naleznete ZDE

Děkuji opět ereadingu za poskytnutí recenzní eknihy a už se opět těším na delší setkání s autorkou.
KATY

Originální název : Bortfall (2014)
Spisovatel: Ingrid HEDSTRÖM
Nakladatelství : MOTTO,2017
Počet stran :336
Vazba : E-book
Žánr : Detektivka
ISBN :978-80-267-0826-1

ANOTACE

Jedné listopadové neděle roku 1978 poslala matka svého třináctiletého syna přes dvůr do dřevníku pro koš dřeva, protože potřebovala rychle přiložit. Jenže Mikael se už nikdy nevrátil.

O třicet let později se diplomatka Astrid Sammilsová vrátila do venkovského domu svých předků, který zdědila po osamělém strýci Larsovi. V jeho věcech našla čepici, která podle toho, co jí utkvělo v paměti, patřila nezvěstnému chlapci. Okamžitě v ní vzklíčilo podezření, že dobrácký podivín Lars měl možná s Mikaelovým zmizením něco společného. Nebo by si to alespoň lidé i policie mohli myslet. Pustila se tedy do pátrání na vlastní pěst a kolem ní najednou začali umírat lidé. Objevila nepředstavitelné a hrozné zločiny, které se kdysi v okolí děly a jejichž součástí byl i její strýc. Zločiny, které sahají až k velice mocným lidem.