Fotograf z Osvětimi - Luca CRIPPA / Maurizio ONNIS

Spisovatel : CRIPPA / ONNIS
Nakladatelství : IKAR, 2016
Počet stran : 280
Vazba : pevná, bez přebalu, lesklá
Žánr : literatura faktu
ISBN : 978-80-249-2886-9

Máme tady další recenzní výtisk, který mi poskytly opět Dobré knihy.
Kniha je zařazena do kategorie Populárně naučné- Literatura faktu. Knihu si můžete objednat přímo zde.

•  ANOTACE

Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.

• RECENZE
  

Asi bych měla na začátek říci, že není vůbec lehké psát recenzi na knihu, která popisuje jedno z nejhorších období, kdy byla prolita krev nevinných lidi a především také dětí.
Příběh nás dostává do prostředí koncentračního tábora v Osvětimi, kde mladý, teprve 24letý Wilhelm Brasse prožívá otřesné roky svého života, na které nikdy nezapomene. Wilhelm přežil jen díky svému koníčku, fotografování. Po prvním měsíci tvrdé práce a minimálního přísunu jídla dostává Wilhelm šanci na záchranu nejen svého života. Díky této ,, příležitosti"  máme možnost číst tento silný příběh. Mladičký Wilhelm byl totiž vybrán nejvyšším kápem v celém táboře, jako hlavní fotograf v sektoru dokumentace, evidence a identifikace. Hlavní náplní jeho práce bylo fotografování nových příchozích. Každá fotka musela také obsahovat popisek dotyčného. Jaké je jeho jméno, datum narození a hlavně důvod věznění. A jak je známo, jestliže se objevil člověk s Davidovou hvězdou na munduru, jeho konec byl rychlý a bolestný. 

Další z jeho povinností bylo také fotografování lekářských pokusů. Jednou fotil nemocné, kteří trpěli tyfem, někteří rakovinou úst. Musel zdokumentovat i gynekologické zákroky na mladých děvčatech, na kterých se takzvaný lékař učil sterilizaci ,,špinavé" rasy. 

Wilhelm z focení postupů  a výsledků pokusů pro lékařské zrůdy neměl žádnou radost, ale osvětimští lékaři věřili jen a jen jemu. A proč že mu tolik důvěřovali? V jeho těle kolovala krom krve polské, taky krev árijská, tedy krev čistých. To byl ten hlavní důvod, díky kterému zůstal naživu a díky kterému měl přísun jídla nejen pro sebe, ale také pro své fotografické komando.

Díky těmto privilegiím, byl dokonce Wilhelm mezi prvními, kteří věděli, že Německu dochází síly. Tato skutečnost dodala našemu hrdinovi poprvé za 4 roky naději a odvahu. Už nikdy nechtěl fotografovat ,,,mrtvé lidi“  a sloužit vrahům.  Uběhlo pár dnů a během jejich každodenního nástupu se strhl poplach. Nařízení Wilhelmovi nakázali zničit veškeré choulostivé materiály především o týrání a smrti ruských vězňů, kteří kdysi bývali jejich spojenci. Pak velitelé utekli. Jeden do druhého. A tím nastala svoboda....

• HODNOCENÍ

Je to poprvé, co jsem jedním dechem přečetla knihu o druhé světové válce. Tentokrát jsem nepotřebovala žádné přestávky, abych alespoň na chvíli nemyslela na ty hrůzostrašné příběhy. Kniha je myslím čitelná díky pohledu hlavního hrdiny. Nikdy nebyl uprostřed všech těch hrůz a skoro vždy se mu podařilo krveprolití vyhnout.

Dostává se k nám příběh o koncentračním táboře z naprosto jiného pohledu. Díky tomu si příběh může přečíst vážně kdokoliv. Knihu bych zařadila klidně i do povinné četby na středních školách a nebála bych se, že by žáci trpěli. Naopak.

Fotograf z Osvětimi je úžasná autobiografie doplněná realistickými fotografiemi právě  od Wilhema Brasse. V táboře zhotovil přes 50 000 snímků, které jsou k vidění na výstavě.  Od útěku z koncentračního tábora už nikdy v životě foťák nevzal do ruky a tak tyto fotky jsou jeho první a zároveň poslední.

Za mě zasloužených 5 z 5.