Mé kdysi první setkání s americkým spisovatelem Johnem
Searlesem nedopadlo zrovna růžově a jeho kniha vydaná také v letošním roce
pod názvem Nebudete se bát ničeho zlého nesplnila mnou očekávané požadavky. Na
druhou stranu nerada bych odsuzovala pro mě stále neznámého autora na základě jedné
knihy a zvláště její propagace. No a z toho důvodu se teď nyní setkáváme
při další recenzi na Johna Searlesa. V tomto případě novinka obdržela
velice zajímavý název: Zvláštní, ale pravdivé. No a zdali již získal u mě autor s touto
knihou větší sympatie, se dozvíte o něco později..
Před Vánocemi mi jedno nakladatelství za druhým vydává knihy, na
které poctivě čekám celý rok a moje nadšení stále nebere konce. Když jsem
zjistila, že GRADA ke konci roku vydává další díl již anglicko-slovenského
autora Roberta Brydzy, těšila jsem se jak malá na další večerníček. Díl s dílem
roste moje nadšení z nadějného mladého autora a ráda bych se nyní s Vámi
podělila o pocity z aktuálního posledního dílu s názvem Temné hlubiny.
Nakladatelství GRADA dalo šanci
projevit se mladé, teprve šestnáctileté české autorce píšící pod pseudonymem
Terry Shaft. Ta si pro české fanoušky připravila postkatastrofickou sci-fi s názvem
Krycí jméno E219. Novinku jsem si vybrala k recenzi na základě poutavé
anotace a především působivé propagace. Velkou roli v mém příběhu sehrála
na české poměry povedená obálka a zásadní rozhodnutí měla důležitá věta celého
příběhu. Stejně umřeš, tak co řešíš?
